V pondělí ráno jsem se probudila s melodií v hlavě, melancholicky naladěná po pěkném snu. Celý den jsem ji nemohla z hlavy vyhnat. Bývá peklo přerušit zvukem budíku plnící se touhy během nočního snění a celý den si dumat nad tím, jaké by to bylo (dělám to dost často) a ještě k tomu v hlavě kraťoučká melodie a ne a ne vzpomenout si na slova. Na konec jsem přec pokořila svou děravou pamět. Internetové hudební stránky mě zklamaly, tak přidávám alespoň text.
V létě za řekou, kde stála chajda z kůlů,
tam romantický zdálo se nám všechno být,
na pasáka noční útok osmi vosích úlů
a pod říčními kameny se musel skrýt.
Jak velká voda přišla i chvíle loučení,
kdo z nás by to věděl, že se v moře promění
údolí i chajda pod skálou.
Teď s tebou procházím estakádou hrází
a v duchu promítám ty chvíle zas,
tvoje malá dlaň teď rackům chleba hází,
a já bych na pár vteřin tady vrátil čas.
Jak velká voda přišla i chvíle loučení,
kdo z nás by to věděl, že se v moře promění
údolí i chajda pod skálou.
Je hloupý zakotvit tam nad chatrčí z kůlů,
to stejně nespravím, nám zbude přání,
hledat musíme dál svou zemi vosích úlů,
kde oheň může hřát až do svítání.
Ta část kde se zpívá estakádou hrází...ta je nejlepší na celé písničce.
Žádné komentáře:
Okomentovat