Nevím, od čeho je dobrý plánování, když malokterý plán vajde. Možná to chce jen dostatek trpělivosti, zatnout zuby a vydržet, přeci naděje umírá poslední a tak mi dost často nezbývá nic víc než doufat v brzké shledání.
Asi stýtísícátý pokus sejít se s Péťou vyšel. A že jsme to setkání vzali zodpovědně. Ukázala jsem mu architektonické "skvosty" Ústí, nacpala ho oblíbenou červenou omáčkou s těstovinami a ukázala mu, jak levné pivo máme na Hnátě i na Žumpě. Po zkouškovým jsem se chtěla odměnit výletem do Tisé na Labské pískovce, a pořád ne a ne to vyjít, tož teď se naskytla skvělá příležitost. Ranní přípravu na výlet jsem vzala zodpovědně, při chystání sváči jsem vyhodila pojistky na bytě a i na chodbě u výtahu se zhaslo. Až Vám někdy bude připadat divné, proč ten toustovač nejde zavřít, tak zapomeňte na rčení typu, když to nejde hrubou silou, půjde to ještě hrubší, páč se může klidně stát, že tam přiskřípnete kabel od toho pekelného přístroje a to je pak ohňostroj. Pan správce Ludvík mi dal chytrou radu, řekl ať to hlavně neodizoluju, tak jsem na něj vytřeštila oči a zeptala ho, proč bych to jako měla olizovat ???:-), ať žije krásná čestina a nedoslýchavost. Tož vyrazili jsme na výlet a bylo to skvělý. Skály paráda, počasí super a k tomu hromada povídání, fajn fajn. Potkali jsme dvě skupinky horolezezců, prohodili pár slov a já jim tiše záviděla. Na tváři úsměv a v sobě vytoužený klid.
Žádné komentáře:
Okomentovat