Mám prázdniny. A tak jsem zahodila všechny své předsudky a vyrazila s dvěma kamarády, kteří jsou jinak v mých stereotypních očích "puberťáci". Vyrazili jsem do hospody, do té kde mají karaoke a tancuje se tam. Bylo to skvělý.
Neznámé prostředí, neznámí lidé a dva zábavní týpci, které jsem rok neviděla. Žádné prostředí, kde musíte vypadat skvěle, kde jsou nepsaná pravidla chování, kde od vás někdo něco očekává nebo naopak, kde vy od sebe očekáváte, že kamarádky vašeho přítele řeknou: "Vybral si dobře". A tak jsem si rozpustila vlasy, vypila po 2 dcl půl litru vína (věřte, stačí mi to) a nechala se unášet vírem parketu. Na závěr večera jsem si vystřihla 3 songy, o kterých nemám tušení, co byly čas a pak se hlasitým zpěvem vrátila domů.
Připadám si, jako bych se probudila. Byla jsem veselá a uvolněná, protože já jsem to chtěla a ne proto, že to někdo očekával, páč kdysi slyšel, že jsem toho schopna. Nedalo mi to a začala jsem nad tím přemýšlet.
Vzpomínám si na jeden příběh o malé holčině odněkud z ciziny, které její máma každý večer před spaním říkala : You are clever, you are pretty, you are good! A z téhle malé holčiny vyrostla sebevědomá slečna. Což se v naší české kultuře moc nestává. Řekla bych, že se potkáváme s několika typy sebevědomých žen, ale těch zdravě sebevědomých je pomálu. Třeba ty holky, které si nevidí na špičku nosu, neuvěřitelně nás točí a my si říkáme: "Sakra kvůli čemu to sebevědomí?" Nebo holky, co jsou sebevědomé až na půdu, ale uvnitř nich pláče malé ublížené dítě a pak stačí jen nešikovně ťuknout na nemaskované místo a sen o sebevědomí se rozpadne jako domeček z karet. O kategorii nesebevědomých ani nemluvě.
Možná proto, že když nám bylo 13, tak nás táta semtam plácl přes zadek a prohlásil, že ho máme jako vrata od stodoly nebo proto, že nám občas mamka řekla, že sousedovic dcera je chytřejší, víc uklízí nebo se neštoure v jídle tak jako my. A nedělali to se špatným úmyslem, jen nám předali to, co jim jejich rodiče a to, co se dost možná děje i v jiných rodinách a pak se o tom vypráví na zahradě při opejkání buřtů. Možná to u vás chodí jinak, možná jste poslouchaly jiné fráze, ale my to doma máme takhle. K potěšení je ten fakt, že se to lepší. Před zkouškou mi mamka řekne, že to zvládnu protože jsem dobrá a táta mi půjčí na dva dny auto, i přes to že během mých prvních odřízených jízd byla otázka času, kdy to naperu do nejbližšího stromu.
Nicméně v onom baru sebevědomí šlo, TO sebevědomí. Cítila jsem se atraktivní, úspěšná, plná optimismu. A cítím se dobře pořád. V některých návodech na zvýšení sebevědomí píšou, že je dobré se ráno smát na sebe do zrcadla a říkat, sluší ti to. Nikdy mi to moc nešlo. Ale pustit si ráno oblíbenou písničku a zaskákat si v podprdě před zrcadlem, to jde dobře. A víte co? Cítila jsem se skvěle i se svým naklepaným břichem. Malým důkazem mi pak byla cesta do práce. V MHD se na mě křenil pohledný mladý muž, dokonce se i ohlédl když jsem vystupovala a zamával mi. Než jsem došla před vstupní bohnickou bránu, doběhl tam z další zastávky a zeptal se, jestli nepůjdu na kafe. Odmítla jsem, ale na tom nezáleží, důležité je, že jsem stála narovnaně s úsměvem od ucha k uchu a viděla, jaké divy se dějí, když se cítíme v pohodě.
Holky! Vážně stojíme za hřích! Ať už za ten partnerský či intimní nebo za hřích "vyhrála jste výběrové řízení, gratulujeme" Zkrátka a jasně, když nám náš milý řekne " Jsi vážně skvělá/chytrá/krásná/báječná a nejlepší" nemusí to nutně znamenat, že se ráno při vstávání praštil o noční stolek.
Žádné komentáře:
Okomentovat