Jedna noha před druhou

Nemůžu spát, necítím hlad, nedokážu se na nic soustředit déle než pár minut, celé tělo mě bolí a cítím se mizerně. A pak si jdu zaběhat. Běhání je nejlepší lék na bolavé srdce, jaký jsem kdy poznala. Když běhám, dokážu přemýšlet opravdu racionálně, neutápím se ve zbytečných úvahách, a zatímco se soustředím na to, že kladu jednu nohu před druhou, můžu si ve svých citech vůči němu udělat pořádek a panika opadá. Stejně tak ale dokážu všechny myšlenky na něj vytěsnit, vyprázdnit si hlavu a nevnímat vůbec nic kromě svého oddechování, zvuku kroků a útržků hovoru cizích lidí. Běhání je ten nejčistší způsob, jak se vypořádat se zdánlivě nekonečnou bolestí. Trápení nezmizí úplně, ale je daleko snesitelnější a já alespoň cítím hlad a fyzické vyčerpání, a ne otupělost, když každý den běhám. Když udělám těch svých pár kilometrů, cítím se ohromně nabitá energií a těším se na další den, kdy si budu moci dopřát ten rauš znova — je to nejzdravější droga, jakou jsem kdy zkusila. A doufám, že pokud a až ho zas jednou uvidím, budu vypadat senzačně.